Historie nohejbalu
Vznik nohejbalu se podle vzpomínek již nežijících pamětníků datuje přibližně do roku 1922, kdy dorostenci sportovního klubu Slavia v Praze na Letné začali pro pobavení zkoušet hrát fotbal přes lavičky, později přes natažený provaz a nakonec přes síť. Podstatné prvky převzali z fotbalu (míč a jeho povolené ovládání), tenisu (výška sítě a jeden popř. žádný dopad míče) a volejbalu (jeden dotek míče, tři doteky celkem). V polovině dvacátých let se nohejbal přestává hrát a jeho dokumenty doložená renesance nastává až o deset let později v Praze na podolských Žlutých lázních v polovině třicátých let, což mnozí označují jako skutečný datum vzniku nohejbalu. Zde vznikl také název nového sportu, za jehož autora je považován fotbalista Kožmín, který jej odvodil od slova volejbal. Hrál se zde nejprve jako kopání míče z jedné strany hřiště na druhou, bez jakýchkoliv pravidel, pouze s omezením pomezními čarami. Brzy se přidala prádelní šňůra, poté síť, lehčí míč a jednoduchá pravidla zejména pro dvojice a trojice, někdy i jednotlivce.
V roce 1940 byl založen turnaj dvojic osady Montana na Berounce u Mokropes a stanovena první pravidla nohejbalu. O rok později se do hry zapojili i ti, kteří v nohejbalu viděli dobrou přípravu pro fotbalovou techniku a nohejbal se tak stal součástí tréninků fotbalové Slavie i Sparty, mimo jiné i legendárního Pepi Bicana. Následovalo založení turnaje dvojic Pohár Žlutých lázní a v roce 1944 vyšla první pravidla nohejbalu, jejichž autory byli Borkovec a Kulhánek. Spolu s dalšími hráči začali propagovat nohejbal při příležitosti trampské volejbalové ligy na osadách. V kinech se tehdy promítal týdeník Aktualita, který byl prvním nohejbalovým filmovým záznamem, a o velké popularitě tehdejšího nohejbalu svědčily v r. 1945 Nohejbalové dny ve vyprodané pražské Lucerně.
Rok 1953 je datován jako vznik první dlouhodobé soutěže – Trampské ligy. Šlo o soutěž deseti družstev, která se hrála ve dvou skupinách se závěrečným finále čtyř nejlepších, přičemž utkání sestávalo ze tří zápasů dvojic a dvou trojic, na dva vítězné sety do deseti bodů. Nohejbal se postupně rozšiřoval i mimo Prahu a měnil se z hry čistě rekreační na regulérní sport náročný fyzicky, ale především technicky a takticky.
Již v roce 1961 se hrála Trampská liga s názvem “Turnaj mužstev nohejbalu" za účasti dvou desítek družstev ve dvou skupinách (tzv. 1. a 2.liga). Kolektivy některých osad přecházely pod tělovýchovné jednoty a zakládaly oddíly nohejbalu. K tomuto hnutí vyšel ve Večerní Praze článek “Nohejbal ano nebo ne”, kde autor sice vyzdvihoval fyziologické hodnoty nohejbalu, zejména hry jednotlivců a dvojic, avšak stavěl se proti jeho uznání jako sportu. To vyvolalo silnou reakci v celém nohejbalovém hnutí a aktivovalo snahy po oficiálním uznání nohejbalu jako sportu - dne 30.10.1961 byla ustavena komise nohejbalu MV ČSTV Praha a nohejbal se stal oficiálním sportem ČSTV.
Následující rok se hrál 1.ročník městského přeboru mužstev, ještě s názvem “Pražská nohejbalová soutěž mužstev”, kterého se zúčastnilo 64 družstev, rozdělených do tří tříd. V Příbrami byla založena další komise nohejbalu OV ČSTV, odehrálo se první meziměstské utkání - ve Strakonicích zvítězila Praha 11:3, v televizi byly přenášeny dvě exhibiční utkání. V roce 1963 vyšla doplněná Pravidla nohejbalu a Hrací řád, o rok později se v Praze před televizními kamerami hrálo trojutkání Praha – Plzeň – Hronov. Nohejbal zaznamenal obrovský rozmach, vznikaly nové oddíly, byly zakládány další komise nohejbalu, nohejbal se uchytil i na Slovensku. V roce1968 podala Pražská nohejbalová komise na ÚV ČSTV žádost o ustavení ústřední nohejbalové sekce a zpracovala rozpis připravovaného Mistrovství ČSSR. Politické události v tomto roce však plány zmařily.
Po roce 1969 vznikaly nohejbalové svazy jako složky ČSTV, jedny z prvních v Praze, Liberci a Chomutově. Bylo založeno Mistrovství ČSR (zároveň ČSSR) mužů trojic, které se hrálo v Praze před televizními kamerami. V roce 1970 vyšly první učební texty nohejbalu zpracované Kovandou a Ptákem a jako vyvrcholení úsilí celého nohejbalového hnutí byl 29.5.1971 v Praze ustaven Český nohejbalový svaz, který tehdy řídil 103 oddílů s 1 295 členy. ČNS zavedl hráčské registrace, vydal nový Hrací řád, uspořádal první celorepublikovou dlouhodobou soutěž – Národní ligu ČSR a jmenoval výběr ČSR mužů, který v roce 1973 sehrál první mezirepublikové utkání, SSR – ČSR 0:8 v Bratislavě. O rok později byl v Bratislavě ustaven Zväz nohejbalu SÚV ČSZTV a v roce 1975 byla v Praze podána žádost na ÚV ČSTV na vytvoření federálního svazového orgánu. ÚV ČSTV schválil zařazení nohejbalu mezi sporty v rámci ČSTV, nohejbal se začal hrát v postupových soutěžích SSM a ROH, vznikaly krajské nohejbalové svazy. Nohejbalové hnutí usilovalo o dvě zásadní věci - ustavení federálního nohejbalového svazu a o proniknutí nohejbalu za hranice ČSSR.
Přelomovým rokem z tohoto pohledu byl rok 1987, kdy vznikla mezinárodní fotbaltenisová asociace IFTA, jejíž zástupci se jako pozorovatelé zúčastnili Mistrovství ČSR trojic v Dobříši. Z jejich popudu došlo ke změnám v Pravidlech a Soutěžním řádu a také díky nim došlo k přípravám vzniku federálního svazu. Již v následujícím roce 1988 zaslala ČSSR přihlášku do IFTA, v r. 1989 byla spolu s Řeckem do IFTA přijata a doplnila Švýcarsko, NSR, Rumunsko, Itálii a Anglii. Reprezentační výběr se poté zúčastnil prvního mezinárodního turnaje ve Švýcarsku.
V roce 1990 Český nohejbalový svaz a Slovenská fotbaltenisová asociace podepsaly na zasedáních v Praze a Bratislavě smlouvu o vzniku Československé nohejbal – fotbaltenisové federace ČSFTNF jako právního nástupce Svazu nohejbalu ČSTV a o rok později na valném shromáždění IFTA v rakouském Veldenu byla ČSFR potvrzena za člena. Konalo se první Mistrovství Evropy trojic ve švýcarském Meiringenu, dvojic v maďarském Szolnoku a jednotlivců v maďarském Kaposváru, na nichž ČSFR získala první titul Mistra Evropy. Vznikla společná Federální liga ČSFR, která se hrála v ČR podle českých a v SR podle mezinárodních pravidel. Tato dvojkolejnost byla vyřešena rozdělením ČSFR na dva samostatné státy, ukončením činnosti ČSFTNF k 31.12.1992 a zrušením federální ligy 1993.
Nohejbal se stal mezinárodním sportem a reprezentační tým se začal zúčastňovat Mistrovství Evropa i světa. Vzhledem k tomu došlo k podstatné reorganizaci ligových soutěží - od roku 1998 se hrají tři mužské ligové soutěže, tj. jedna skupina Extraligy a 1.ligy, dvě skupiny 2.ligy mužů ČR, 1.liga žen a 1. dorostenecká liga. Pořádají se jednorázové soutěže trojic, dvojic a jednotlivců v kategoriích mužů, dorostenců, žáků i žen, základna v roce 2002 čítá 360 oddílů s 7 338 členy.
Nohejbal (nyní již jako fotbaltenis) zahájil novou etapu své historie - boj o své uznání ve sféře mezinárodního sportu, konkrétně boj o prosazení se do programu Olympijských her.