2018

Víkend na běžkách

Zima v plném proudu, plus deset, div, že nekvetou bledule a tak jsme se rozhodli jet první víkend v novém roce na běžky do kopců malebné Šumavy. Cílem byla turistická chata nedaleko Kvildy. Sníh tam byl, to nemohu říct. Navigace hlásila: „Za sedm kilometrů jste v cíli.“ a my už se chtěli vracet pro kola, ale nakonec jsme se dočkali. Sice žádné brodění po kolena, na naši jízdu to však bohatě stačilo. Vždyť někteří z naší čtrnáctičlenné výpravy měli běžky prvně na nohou nebo to už bylo hooooodně dávno. O to více zábavy se dalo očekávat. Hned po příjezdu v pátek kolem druhé hodiny odpolední jsme se převlékli a vyrazili na krátkou průzkumnou výpravu. Nesměli jsme to přehnat, neboť na druhý den byla naplánována celodenní túra. Zhruba deset kilometrů bylo přiměřených a i tak jsme se vraceli skoro za tmy. Ona totiž jen pár píchnutí hůlkami od chaty byla občerstvovací stanice, o které ještě uslyšíte. První den - dobrý.

Večer jsme se bavili například u napodobení známé televizní hry Kufr, kde největší úspěchy sklidila bezesporu pantomima zvířat. Zkuste si někdy s přáteli vzájemně předvést třeba klíště, netopýra, zmiji nebo raka. Posílení bránice zaručeno! Mimochodem poslední zmíněné zvíře bylo krásnou ukázkou

kreativity v této hře. Rak Robert byl uhodnut téměř okamžitě poté, co mim zadržením dechu sjednotil celý obličej s červení svého lihového nosu (ano, přece nebudeme pouze o vodě). Způsobil tím spoustu slz smíchu a sobě málem infarkt, ještě že jsme s sebou měli zdravotníka.

Na druhý den zněly rozkazy jasně: v 9:00 snídaně, v 10:00 nástup a jedeme okružní jízdu okolními pláněmi. Někteří z nás nabrali hned na začátku (to je u snídaně) zpoždění, neboť potřebovali dospat předchozí dlouhé trávení po večeři J. Mimochodem strava na chatě vcelku chutná. První den vývar a něco s rýží, druhý den už nevím a vývar vylepšili nečekaně rýží. Taková klasika, alespoň se neplýtvá a to já schvaluji, ale zpět k běžkám. Vyrazilo se na výlet, jen já a Ferda jsme se rozhodli, že počkáme a potom všechny dojedeme pěkně v tempu. Se ztrátou jedné hodiny začala stíhací jízda za hlavní skupinou. Čekali jsme, že do toho budeme muset šlápnout a zastihneme je možná až na obědě, ale víte, kde byly? No v té zpropadené krčmě! Při pohledu na čas jsem zjistil, že nám cesta zabrala 8 minut. Výkon dojetí až sem spolu s vidinou slunění se na zahrádce znamenal odtržení několika členů výpravy. Počasí bylo vskutku krásné, na sluníčku až 20°C, a vůle tak slabá. Přesto většina z nás pokračovala dále. Velkým zpestřením následné etapy se stal prudký sjezd, který se hodil spíše na sjezdovky a kde jsme postupně všichni popadali. Ale vskutku nejlepší a dle následné zpovědi nechtěný manévr předvedl Ferda, který se píchnutím hůlky mezi lyže pokusil snížit svoji rychlost. Tento neotřelý způsob brždění mu vynesl zatím neoficiální rekord obce Řenče v letu na lyžích. Zkušený závodník si na rozdíl od ostatních, kteří dopadají na lyže, vybral jako první dopadovou část svoji bradu a tím umně prodloužil celkovou vzdálenost asi na tři a půl metru. Krásná podívaná. V další části jsme opět litovali chybějícího vybavení. Včera jsme chtěli kola, dnes plavky. Následkem řekl bych až horka, se některé úseky proměnily ve zdolávání horských říček. A to na běžkách, panečku! Tento vyčerpávající terén způsobil značnou únavu a rozkol v debatách naší skupiny o dalším pokračování. A nacpání se vydatným obědem také nepřispělo k velké aktivitě. Všechny tyto těžkosti zredukovali skupinu na pouhé čtyři „přeživší“ - Marcel, Natálka, paní Marta a já. Nachytřeni o přechozí zkušenost jsme si vybrali pro cestu zpět stinná místa u lesa a úspěšně dorazili až na chatu pouze svépomocí bez použití motorizovaných dopravních prostředků. Tam už samozřejmě probíhal rej a nám stačilo se jen přidat. Jídlo, pití, smích, karty, pití, kino, spánek, pití, legrace, pití, kytara, jídlo a pití. Docela dost akce, na to že jsme měli za sebou asi 30 km. V neděli pak proběhla návštěva nedalekých výběhů s jeleny a rysy. Kočka vypadala, že jí to moc nebaví a jen z povinnosti pózovala fotografům, ale paroháči si v klidu obědvali a běhali kolem jako bychom tam ani nebyli. Cestou domů už se nám klížila očka ale i jen z úsměvu byla patrná spokojenost nad prožitým víkendem. Ještě bych chtěl za všechny členy výpravy poděkovat Marcelovi za naplánování a organizaci celé akce. Macku, děkujeme!

Složení zájezdu: Marcel, Robert, Ivet, Miluš, paní Marta, malá Marta, Martin K., Petr, Míra, Natálka, Martin Š., Renča, Radek a Hanka.

Velikonoční turnaj ve stolním tenise

Celkové pořadí: 1) Vít KOCOUREK, 2) Zdeněk HRUBÝ, 3) Robert MÍŠEK, 4) Bohouš PROSSER, 5-8) Matěj KOKOŠKA, Zdeněk HAJŽMAN, Petr ŠESTÁK, Jirka LANG, 9-15) Pavel MATĚJKA, Macík KAŠPAROVÁ, Pavel JENDELE, Pavel DVOŘÁK, Josef JENDELE, Viki RYSOVÁ

5. Nočník

Letošní turnaj v nohejbalu trojic za umělého osvětlení přilákal pouze sedm týmů, což je zatím nejmenší počet účastníků. Hra v noci již není takovým unikátem nebo svalit neúčast na celkovou zaneprázdněnost či dokonce lenost lidí by bylo nasnadě, ale spíše bychom se měli napřesrok vynasnažit udělat turnaj více atraktivním. Přesto i tento rok se hrál pěkný nohejbal se spoustou kvalitních i úsměvných momentů. Domácí složili opět dvě trojky s pomyslným pojmenováním mladý : starý, ale toto rozdělení z našich nesmělých nohejbalových začátků pomalu přestává platit. Vždyť ve Vodokrtech se hraje soutěž už více jak 15 let. Každopádně tým Nehejbal (Martin, Robert, Mates) chtěl konečně zlepšit jejich dosavadní výsledky na domácí skoroantuce a parta dříve narozených Veteránů, ale zase ne o tolik (Vena, Jirka, Mírek), svým ŽaVeS stylem trápí každým rokem všechny favority kolem. Do zmíněné sedmičky je  svojí účastí doplnili kluci z Bor (My 3), Příbramy (Technici), Klatov (Nevim), ze z(ne)přátelených okolních vesnic (AntiKrty) a Slávkům smíšený tým od Hradce Králové (Hradec). Počet týmů rozhodl, že hrací systém bude nejspravedlivější, co lze vůbec vymyslet, a to každý s každým a konec. Rychlým výpočtem i se započítáním klasických prodlev z různých únavových důvodů na baru, jsme zápasy pro úsporu času hráli pouze na dva sety. Jelikož se takto počítá opravdu každý míč, je třeba i v případě remízy mít lepší počet balonů na svojí straně. O opravdové nasazení proto vskutku nouze nebyla. Porovnáním síly jednotlivých družstev dospěli pořadatelé k úvaze, že domácí tým sehraje proti příbramským pravděpodobně pomyslné finále a tak tento zápas zařadili na úplný závěr. Skutečně se tak stalo a obě mužstva proti sobě nastoupila kolem druhé hodiny noční o možnost zvednout nad hlavu vítězný pohár. Technici celý zápas tahali za kratší konec. Matěj totiž svými nečekanými, nechytatelnými a totálně nepředvídatelnými údery rozdával body na všechny strany. Tu kraťasem, chvíli razantními smečemi do sítě, jindy krásně přes blok a někdy zase úplným netrefením míče. Zkrátka opravdu na všechny, tedy obě, strany. Celkově ale procentuální úspěšnost byla přes kýženou polovinu a Nehejbal bez ztráty setu vyhrál celý turnaj. Pomyslný zápas o bronz (jelikož se mohli ztratit celkové body v dalších zápasech) vyhráli lepší remízou nad Hradcem kluci z My 3, kterým se ještě jednou omlouvám, jelikož jsem špatně spočítal body a prohodil pořadí těchto dvou týmů. Pardon. Tahouna jediného smíšeného týmu s dámou ve svých řadách na čtvrté příčce Slávka poté zástupci všech zúčastněných vyhlásili nejlepším hráčem turnaje.

Přes celou noc jsme potom dojídali čurýka na ohni a dodnes jej ještě nestihli shodit. Příští rok nám proto přijeďte pomoci i Vy.

1. Nehejbal - Martin, Robert, Matěj

2. Příbram - Ondra, Vendys, ?

3. My 3 - Petr, Pavel, Míra

4. Hradec - Slávek, Michal a paní

5. Veteráni - Mírek, Vena, Jirka

6. AntiKrty - Pavel, Ondra, Martin

7. Nevim - Michal, Štěpán, ?

Pivní víceboj

Již několik let v řadě vždy 5. července při příležitosti pouťových oslav pořádá Sportovní Klub Vodokrty pivní víceboj a ani letos tomu nebylo jinak. Oproti předchozím ročníkům pořadatelé změnili některé disciplíny a až do samotného soutěžení nikdo nevěděl co ho vlastně čeká a nemohl se nijak předem připravit. Spolehnout se tak musel pouze na svoji šikovnost, někdy sílu či obratnost ale hlavně na bezprostřední vyhodnocení situace pro nejvhodnější postup. Překážek, které se samozřejmě vždy týkaly alespoň okrajově piva, bylo nakonec následujících šest. 1) pití piva 0,5 l na čas, 2) klasická hospodská zábava otáčení pivních tácků, 3) přendání prázdných lahváčů z jedné basy do druhé na vzdálenost 1m, 4) slalom s kolečkem naloženým plným sudem piva, 5) hod prázdným sudem, 6) hod prázdnou plechovkou od piva. Ke každé disciplíně se utvořilo pořadí jejichž součet se stal konečným výsledkem pro určení nejlepších. Snahou bylo tedy získat co nejmenší počet neboli když jsem ve všem první tak mám součet šest a nikdo nemůže mít méně.

Vše vypadá možná jednodušší než ve skutečnosti opravdu je. Třeba plný sud piva ale váží 63kg, prázdný kolem 13kg a zkuste si jej třeba jen zvednout nebo jím hodit, vrhnout či jakýmkoliv způsobem dopravit co nejdál. Taktéž prázdná plechovka od piva se ve větru chová nevyzpytatelně a velmi záleží na stylu hodu. Přendat co nejrychleji prázdné lahve aniž by se rozbily (penalizace 5 vteřin) je také oříšek. Brát je po jedné, dvou nebo dokonce čtyrech najednou a poté je rovnat? Všechny záludnosti nakonec nejlépe vyřešil Karel Hajžman z Hájů, který ukončil sérii vodokrtských vítězů. Gratulujeme! Příští rok o pouti si také zaskočte na jedno do Vodokrt a můžete se i zúčastnit dalšího pokračování soutěže s nejoblíbenějším nápojem naší země.

Chlastací turnaj v Prádle

Letošní sestava byla teprve naše druhé společné účinkování na tomto oblíbeném turnaji a stejně jako před pěti lety jsme obsadili třetí příčku. Jediný rozdíl je, že tentokrát si to Martin, Robert i Mates konečně pamatují. V mezičase jsme si zkusili jaké je to vyhrát sedmilitrový pohár plný Jenčíkovy laskominy a to pokaždý, když jsme si vzali k sobě Vášu. On už je ukope a nám stačí neupadnout a občas nahrát. Jediný prohraný zápas byl v semifinále s domácími, zato velmi krutě jsme si ani neškrtli. Ve finále, ale opět zvítězila Hrubá síla :D již potřetí v řadě.

Dětská olympiáda III.

Začátek nového školního roku ve Vodokrtech i letos patřil sportu. Tvůrce počasí si s námi pohrál a akce proběhla až na druhý pokus, což ale nezabránilo všem malým i velkým nadšencům soutěžení se sejít v areálu koupaliště. Motivace byly různé. Ať už vyzkoušet svoji kondici, zjistit, zda došlo přes rok k nějakému zlepšení, naučit se novým dovednostem, vyhrát nějaký ten pamlsek nebo otevřené kulturní zařízení. Pravidelní účastníci již věděli a těšili se, že je čeká spousta běhání, skákání, házení a tak podobně. Asi největší výzvou bylo šplhání na sedmimetrové lano. To letošní-nové vydrželo bez problémů zatěžkávací zkoušku (vzpomeňte na minulý ročník) a odvážlivci se mohli pustit po stopách našeho historicky prvního olympijského vítěze, tehdy ještě dávno v barvách Československa. Ukázalo se, že i v dnešní době se najdou silní sokoli a někteří dokonce vyšplhali až na samotný vrchol. Zábavnou a zřejmě nejoblíbenější atrakcí se stala střelba z paintballové pistole a hlavně vzduchovkové terče v podobě sklopných divočáků. Papírové kruhy už jsou přece jenom nuda a možná se v některé z ratolestí probudil budoucí lesa pán. Navíc jsou kanci poslední dobou přemnožení. Po skončení soutěží jsme se nasytili buřtíky, rozdali pamětní medaile, vyhlásili výsledky, odměnili nejlepší a věřte nebo ne, nakonec nám za tu píli a snahu pršeli z nebe sladkosti. Závěrem bych chtěl poděkovat všem účastníkům za skvělé výkony, ale také dobrovolníkům, kteří se na celém průběhu podíleli. Věříme, že každý si nakonec přišel na své k všeobecné spokojenosti a za rok se opět sejdeme "pod pěti kruhy".

Závěrečné shrnutí ve Vánočním Zpravodaji

Jako každý rok i ten končící byl zaplněn řadou aktivit našeho spolku, ať už námi pořádaných nebo jichž jsme byli pouze účastni, a nyní bychom se s Vámi rádi podělili o malý výčet alespoň některých z nich. Věříme, že každá akce si najde své příznivce i v roce nadcházejícím a budeme potěšeni, zúčastníte-li se také. Informace o našich plánovaných počinech a podrobnější popisy najdete na našich internetových stránkách www.skvodokrty.webnode.cz nebo se nebojte zeptat a spojení na nás tam naleznete také.

 Stěžejním kamenem činnosti klubu je dlouhodobá soutěž v nohejbalu, kterou jsme letos prosvištěli pouze s jedinou prohrou a vyhráli tak dolní část. Z našich obcí s námi hráli ještě celkově páté Řenče a v horní části Háje, které obsadili stříbrnou pozici. Bohužel čas měří neúprosně a hodilo by se na další roky přivítat nové členy, a to, myslím, že v každém ze zmíněných družstev. Popřemýšlejte, jestli nenajdete chvíle na dobrou partu, trochu pohybu a spoustu zábavy. Třeba na turnajích, které se pravidelně konají i ve Vodokrtech. Letos například pátý ročník nočního turnaje v nohejbale trojic, známý jako Vodokrtský nočník 5, po dlouhé době s domácími vítězi. Taktéž povinně chlastací turnaj v Prádle u Nepomuka se, nevím proč, těší velmi vysoké oblíbenosti aneb "Bylo nám vyprávěno, že jsme skončili třetí". Nebo Velikonoční a Vánoční turnaje v ping-pongu (srdečně zveme na 29.12. od 10:00). Svoji premiéru měla akce běžkařská, ale o té jsme již informovali v minulých Zpravodajích. Druhý díl proběhne v únoru a v případě zájmu je ještě pár posledních míst. Další oddílem pořádanou zábavou pro širokou veřejnost je pivní víceboj o pouťových oslavách nebo turnaje v beerpongu, o nichž jsme již také dříve psali a které mají stále větší popularitu, zvláště pak u mladších ročníků včetně členů našeho souboru. Vodokrtská dvojice M&M dokonce vyhrála celoroční plzeňskou ligu v konkurenci více než stovky jiných dvojic a tím i účast na Mistrovství Evropy v Rakousku. A přitom taková blbost :) (další turnaj ve Vodokrtech bude hned po ping-pongu 29.12. od 17:00, přijďte). Možná to mylně vypadá, že se trochu mění charakter zaměření místního spolku, ale údajně se taktéž jedná o sport. Navíc například třetí ročník vodokrtské olympiády, konající se již pravidelně na sklonku prázdnin, a která je určena dětem, proběhl striktně zcela bez alkoholu. Zkrátka jsme všude, kde je radost, nadšení z pohybu i kousek soutěžení a budeme velmi rádi přidáte-li se k nám u jakékoliv příležitosti.

Za celý náš sportovní oddíl přejeme hodně zdaru a spokojenosti v dalším roce, tolik potřebný klid po čas svátků a spoustu radosti ze života. A nezapomeňte: "V zdravém těle, zdravý duch!"

Vánoční turnaj ve stolním tenise

Vždy v sobotu mezi prosincovými svátky se od založení Sportovního Klubu Vodokrty scházíme u zeleného stolu, abychom poměřili síly ve stolním tenise. Proti Velikonočnímu turnaji, kde se hrálo i s dámským zastoupením, bojovala o jubilejní 20. titul pouze skupinka sedmnácti pánů. Opět přijeli hráči z nedalekých končin spřátelených krajů hlavně Únětic a Dnešic a ukázali nám, že je potřeba hrát častěji, jelikož místní sportovci za nimi velice zaostávali. Výjimkou je pouze rodina Míšků, kteří snad museli být někdy v minulém životě Číňané. Mají totiž hru i přes tréninkovou absenci prostě v krvi a v tom jejich ping-pongu byli asi dobří (Pozn. pro méně znalé: Stolní tenis je totiž v Asii takřka náboženstvím a tady by nás vyplesklo průměrné pětileté dítě). Jako jediní spolu s Jirkou Langem ze Řeneč držely statečně náš obecní prapor vztyčený až do konce. Řenečský Jiří vypadl sice už ve čtvrtfinále, ale v zápětí si spravil chuť vítězstvím v celé skupině o závěrečné 5.-8. místo. Vodokrtský Jiří prohrál až v semifinálové bitvě se svým synem, na kterého zkrátka neumí, a následně i zápas o třetí místo v poměru 1:2 na sety. Finále tedy obsadil Robert stejně jako v předchozím roce, ale tentokrát jej nevyhrál, jelikož suverénním stylem dokráčel na příčku nejvyšší Petr Šurkala, nováček zdejšího kolbiště. Budiž Robertovi ke cti, že jako jediný dokázal šampiónovi vzít alespoň jeden set.

Celkové pořadí: 1) Petr ŠURKALA, 2) Robert MÍŠEK, 3) Petr ŠESTÁK, 4) Jiří MÍŠEK, 5) Jiří LANG, 6) Pavel DVOŘÁK, 7) Luděk EGERMAIER, 8) Vít KOCOUREK, 9) Jozef VANČO, 10) Luboš HAVLÍČEK, 11) Bohouš PROSSER, 12) Ondra KUBEŠ, 13) Zdeněk HAJŠMAN, 14) Martin KLOKAN, 15) Vít FIŠER, 16) Dan SCHUSTER, 17) Marcel VALEŠ

Beerpong ve Vodokrtech

Uběhly tři hodinky od poslední smeče z turnaje v ping-pongu a začala nám další soutěž s bílým mičudou o průměru 40mm. Tentokráte zaměřená spíše na odolnost trávicí soustavy a zdravá játra než na fyzickou námahu. O beerpongu, jeho pravidlech a způsobu hry, jsem již psal v dřívějších Zpravodajích, takže dnes jen o posledním turnaji dvojic. Na sále ve Vodokrtech se sešlo dosud rekordních 21 párů, což je skoro srovnatelné s některými turnaji v Plzni, kam často a rádi jezdíme. Přijela celá špička z plzeňské ligy, spoustu lidí z blízkých osad a několik dvojic místních, kteří si chtěli vyzkoušet svoje dovednosti, případně zlepšení z předchozích akcí, jelikož beerpong se hrál u nás již potřetí. Tentokrát zase s o něco vychytanější organizací včetně sedmi stolů, oficiálních kelímků z mistrovství, programem náhodných zápasů, aby si nikdo nemohl stěžovat, a průběžné promítání výsledků na zeď i s přehledným postupovým pavoukem. To vše bude od teď vždy samozřejmostí a věříme, že přilákáno bude stále více lidí. Největším překvapením byl domácí smíšený pár Karel s Evinou, kteří porazili několik favoritů a nakonec brali medaile za třetí flek. Finále byl potom souboj prvních dvou týmů z plzeňského uplynulého ročníku. Vodokrťáci Martin s Matějem nedali týmu We are Groot ani čuchnout a ukázali, že povedený rok asi nebyl náhoda. Na další turnaj budete opět pozváni v obecních listech a už nyní se těšíme na setkání i s Vámi.